Lakomec – PDF ke stažení zdarma

Lakomec PDF 

Knihu Lakomec si můžete stáhnout v PDF. Stačí kliknout na tlačítko `Pokračovat: stáhnout Lakomec PDF`, které je nad článkem i pod článkem. Dostanete se na stránku, kde je v levé části stručný návod v češtině, jak postupovat:

Zápletka se týká klasického konfliktu lásky a peněz. Lakomec Harpagon si přeje, aby se jeho dcera Elise provdala za bohatého starce Anselma, který ji přijme bez věna, ale ona miluje nemajetného Valéra. Sám Harpagon si vyhlédl mladou, zchudlou Marianu, kterou miluje i jeho syn Cléante. 

Lakomec rozbor

Většina děje hry se soustředí na Harpagonovu lakomost. Valère a Mariane jsou Anselmovy dávno ztracené děti a na konci hry jsou šťastně spojeni s lakomcovým synem a dcerou poté, co Harpagon trvá na tom, aby Anselme zaplatil obě svatby.

Ačkoli je Lakomec obvykle považován za komedii, jeho tón je spíše absurdní a nesourodý než veselý. Hra, která vychází z Aulularia římského komického dramatika Plauta, přetváří antickou komickou postavu lakomce, který je nelidský ve svém uctívání peněz a až příliš lidský ve své potřebě úcty a náklonnosti.

Lakomec – charakteristika postav

Harpagon

Harpagon (ahr-pah- GOH [N]), otec Cléante a Élise, bohatý, brutální a penězi posedlý starý vdovec. Podle majordoma svého syna miluje peníze víc než pověst, čest nebo ctnost a tráví čas jejich hlídáním a střežením. Ze strachu, že bude o své bohatství oloupen a zabit, zakopává své peníze na zahradě. Dokonce i jeho děti jsou podezřelé, že ho chtějí okrást. Protože se k nim chová krutě, stěžují si na nedostatek slušného oblečení. Pro svou dceru plánuje sňatek s bohatým mužem, pro sebe sňatek bez věna, ale s "jinými" věcmi. Sluha je varován, aby při leštění nábytku příliš nedrhl, a tím ho neopotřebovával; sluha je při propuštění prohledán, aby se ujistil, že nic neukradl. Dokonce i jeho koně trpí chamtivostí: krmí je slámou. Dalším dominantním rysem, který se v jeho výpovědi objevuje je pokrytectví.

Cléante

Cléante (klay- AHNT), syn Harpagona, dobrosrdečný mladík, který uznává své závazky vůči otci. Je odhodlán Harpagona opustit, pokud od něj nedostane žádnou pomoc, a je nucen hrát o peníze na šaty. Otevřeně řekne otci, že je lichvář. Chová se chytře a odvážně, když otcovu šetrnost zmaří tím, že objedná pro Marianu složitou svačinu a dá jí Harpagonův prsten. Jeho odvaha roste do té míry, že se otci vzepře v otázce sňatku.

Mistr Jacques

Mistr Jacques (zhahk), Harpagonův kuchař a kočí. Nesnáší lichotky a je prostořeký. Protože si za tyto vlastnosti a chytré poznámky sotto voce vysloužil několik výprasků, přísahá, že se jich vzdá. Je to také podvodník a vtipálek. Jeho falešné zprávy předávané mezi Harpagonem a Cléantem obnovují jejich vzájemnou nevraživost a jeho falešné obvinění Valéra ze zlodějství je důvodem bití. Má však i druhou stránku: má slabost pro koně, kteří jsou vyhladovělí po slamnaté potravě. Vedle nich miluje svého pána a lituje špatných zpráv ze světa.

Valere

Valère (vah- LEHR ), bohatý mladý neapolské ztroskotal šestnácti lety, nyní slouží inkognito jako stevard na Harpagona. Ve své lásce k Élise je upřímný a čestný, ale ve svých snahách o manželství používá chytré a rafinované prostředky. Jeho metodou je „brát mužské koníčky, následovat jejich maxima, lichotit jejich chybám a tleskat jejich činům“; připouští však, že tato praxe není upřímná.

Elise

Élise (ay- LEEZ ), Harpagonova dcera a Valereina milenka poté, co ji zachránil před utonutím. Je formální v řeči i ve svých komentářích o lásce; Valère říká, že je obezřetná. Bojí se, že je její otec, rodina a svět budou cenzurovat, ale je dost realistická, aby nikdy neřekla jednu věc a pak neudělala druhou.

Více o dalších postavách se dozvíte zde: www.enotes.com/topics/miser/characters

Molière – životopis

Molière (15. ledna 1622 - 17. února 1673) dramatik a herec. Narodil se ve Francii v Paříži. Pokřtěn jménem Jean-Baptiste Poquelin. Vyrůstal v bohaté měšťanské kupecké rodině, jeho otec byl královským čalouníkem. Bohužel Moliérova matka zemřela, když mu bylo pouhých deset let. Studoval na jezuitské škole v Clermontu. V roce 1642 absolvoval právnickou fakultu v Orleansu. V tomto období se setkal s filozofy, jako byli Pierre Gassendi, Chapelle, Cyrano de Bergerac a D'Assoucy. V roce 1643 přijal přezdívku Molière.

O něco později založil spolu s komediantkou Madeleine Béjartovou divadlo L'Illustre Théâtre; zpočátku byla režie v jejích rukou a poté přešla na Molièra. Když chtěl projekt rozšířit a rozšířit ve městě světel, mladý soubor kvůli nedostatku prostředků neuspěl a Moliere zůstal v roce 1645 na několik dní zatčen pro dluhy. Při odchodu se vydává se skupinou v čele s Dufresnem do krajů z jižní Francie. V regionech, které společnost navštívila, předvedla významná díla inspirovaná tragédiemi soudobých autorů (mj. Corneille), první Moliérovy scénáře byly primitivní, na nichž herci improvizovali ve stylu komedie dell'arte.

Společnost byla založena v Paříži pod názvem Troupe de Monsieur v roce 1658, jeho prvním velkým úspěchem byla satira Drahocenní směšní. V roce 1660 vytvořil postavu Sganarella (hrál ji vždy sám a hodila se pro několik děl). V mnoha případech Moliere projevil touhu překonat slávu Corneilla a Racina, ale v žánru tragédie nezvítězil: Don Garcia de Navarra, dílo, do něhož vložil mnoho úsilí, bylo naprostým propadákem. Štěstí však přišlo se Školou žen (1662), tímto dílem si získal přízeň Ludvíka XIV.

V té době se dramatik oženil s o dvacet let mladší Armandou Béjartovou, a přestože ho mnohé královské a umělecké kruhy kritizovaly, získal podporu Ludvíka XIV. a ten sponzoroval první dítě manželů, které bohužel zemřelo krátce po narození, v roce 1664. Jeden ze spisů, které Molière napsal, vyvolal velkou kontroverzi, protože důrazně reagoval na obvinění z incestu, napsal Impromptu z Versailles, čímž si znepřátelil určitou část vlivné pařížské třídy. V roce 1663 uspořádal ve versailleském paláci několik slavností, uvedl první tři dějství svého Tartufa a také Racinovy tragédie.

Jeho díla byla označována za neuctivá a svatokrádežná, jeho nepřátelé v jeho dílech spatřovali ohrožení mravů; vyvolala ostrý spor, který skončil zákazem díla, jedním z prvních děl, která byla cenzurována, byl Don Juan aneb Kamenná hostina po pouhých patnácti představeních. Jedním z hlavních center kritiky byla církev. Moliere však zaujal rozmarný postoj, protože měl přízeň krále. Ten mu sice občas nevyplácel důchody a autor musel na ekonomickou nejistotu své společnosti reagovat rozvinutím obrovské produkce; jen za jednu sezónu napsal pět děl, z nichž měl úspěch pouze Doktor sobě navzdory.

Ke složité ekonomické situaci společnosti a podlomenému Moliérovu zdraví se přidaly i potíže s Tartufem. I když po nějaké době začaly získávat popularitu inscenace jako Misantrop, Lakomec nebo Imaginární nemocný. Velkou Moliérovou zásluhou bylo přizpůsobení umělecké komedie konvenčním formám francouzského divadla. Aby toho dosáhl, rozhodl se propojit hudbu, tanec a text a komické prostředky, a to proti pokrytectví své doby pomocí ironie. Byl obdivován jako nemilosrdný umělec s pedantstvím falešných mudrců, lží nevědomých lékařů, domýšlivostí obohacené buržoazie, Molière cítí, že musí dát přednost mládeži, aby jí poskytl užitečné nástroje, které jí umožní osvobodit se od absurdních omezení. Na druhé straně bylo jeho hlavním cílem bavit svými díly prostý lid.

Musíme zmínit, že se inspiroval Plautovými a Aristofanovými komediemi, konkrétně v Hostu. Molièrova komedie se zaměřuje na zvyky, jeho postavy jsou přirozené, to je nejlepší vyjádření hlavního tématu jeho divadla: morálky a dochází k redukci na útok proti všem excesům a spolu s tím i na obranu umírněnosti a rovnováhy. Poté, co dramatik onemocněl tuberkulózou. Ačkoli nepracoval na stejné úrovni, pokračoval v psaní Misantropa, v němž vyjádřil svou hořkost po rozchodu s Armandou.

Později byl svědkem zrušení zákona, který zakazoval dílo Tartufo. Dílo dosáhlo obrovského úspěchu. V roce 1671 napsal také Scapinovy pletky. Po napsání Pomyslného nemocného si francouzský dramatik nemohl tohoto úspěchu více všímat, protože v roce 1673, při čtvrtém uvedení tohoto posledního díla, se jeho zdravotní stav zhoršil. O několik dní později ve svém domě zemřel. Král musel zasáhnout, aby mu církev udělila právo na svatou zemi, jeho pohřeb neměl žádný obřad a byl vykonán v noci.

Zdroj: history-biography.com/moliere/